Těžké chvíle

4. května 2016 v 15:10 | Markét |  Články
Ahoj. Po dlouhé době píšu článek a nechci se vymlouvat např na to, že jsem nebyla na internetu. Byla. Jsem stále aktivní na Instagramu, kde jsem dnes na celý den odemkla svůj účet. Jinak si Vás moc ráda přidám. Můj již zmiňovaný účet na Insta Vás popiskem může dotáhnout až sem. A funguje to i opačně ;-) . Budu se raději vymlouvat na to, co se opravdu děje. S psychikou na tom (díky mým milovaným rodičům) nejsem nejlépe. K tomu jsem (tak nějak) nemocná, ale k věci... Poslední dobou jsem nějak "přecitlivělá". Rozbrečí mě i moje básničky. Vždycky se to ve mně sevře, a já (jelikož ty básničky píšu o mých pocitech) začnu brečet. Je mi totiž líto toho, co MUSÍM dělat, protože nedělám (nemohu) dělat to, co bych CHTĚLA dělat. Budu ráda, když si tenhle článek nepřečte nikdo z rodiny. Když přijedu na Z (ví jen někdo jaké místo myslím ;) ) a vidím tam někoho místo mamky, mám slzy na krajíčku. Je mi úzko a ne. Nechce se mi brečet, ale řvát. Když mě rozbrečí třeba ztráta času, (drhnutí prachu...) řeknu si, že např. Micinka (číča... už umřela :( ) by to tak nechtěla. Většinou ale myslívám na mamku, která však se mnou není, jelikož jsem u T.. ..
Jak? Jak mám žít dál? Brzo se z toho zcvoknu...1
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Ti moje články?

Ano 48.3% (14)
Víc je propracuj a budou fajn! 17.2% (5)
Nic moc 6.9% (2)
Nečetl/a jsem všechny ale jinak super 3.4% (1)
Ne -_- 24.1% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama